Bylo nás osm – o tak početné tlupě nepsal ani Karel Poláček

Náš největšíí zápas byl jako obvykle ten, který se odehrával dávno před zápasem šachovým. Lov spoluhráčů ochotných hrát už probíhá i za použití mírných donucovacích prostředků. Nicméně po pár dobrovolných přihláškách a dvou dnech nahánění ostatních nás bylo osm a mohli jsme nastoupit. Sestava exligových Líní dávala jasně tušit, kdo je v zápase favoritem. S výjimkou první desky, kde jsme měli výraznou převahu hmotnostní i šachovou, jsme na všech ostatních deskách byli papírově minimálně o 200 ELO bodů slabší, na některých o víc než 300. Rekordem byl rozdíl ELO 438 bodů mezi Honzou Skálou a jeho soupeřem, exšakalem Petrem Očkem na 7. desce. Ale třeba papírový rozdíl mezi exhumovaným Šotkem a jeho někdejším trenérem Jindrou Půlečkem nebyl o mnoho menší a blížil se 400 bodům. Nicméně bez ohledu na papírové hodnocení se začalo hrát a nezbývá mi než pochválit všechny zúčastněné za bojovnost.

Hodnotit Medvěda je asi zbytečné – šachově je někde naprosto jinde než my ostatní. Naštěstí i jinde než jeho soupeř Ted. Chvílemi jsem po očku koukal na celkem stereotypní, byť z našeho pohledu příjemný průběh jejich partie. Scénář byl následující: 1. vytvoření soupeřových slabin 2. útok na slabiny 3. získávání stále větší převahy různými triky a úskoky a 4. finální sežrání soupeře i s chlupama. Každopádně to bylo naše jediné vítězství. Napadá mne, že Honza zvládnul během 4 kol zardousit oba bratry Turnery. K tomuto hezkému rituálu srdečně blahopřeju.
Zbytek týmu makal a předváděl divy bojovnosti a udatenství. Ze zoufalství povolaný Ulčák (který za nás nastoupil naposledy asi předloni) zkušeně uremizoval Dobrana a dlouho to napínavě vypadalo i na ostatních deskách. Já zoufale počítal varianty proti nepříjemně dotírajícímu Palošovi, vedle mne byl Jirka okusován čím dál tím úskočnější Blechou, o kus dál se Marek marně pokoušel nasadit vodítko na krk psa Nováka. Vláďa se snažil proti Aleši Šimůnkovi, i když jeho pozice brzy přestala být příjemná. Půleček nečekaně udatně vzdoroval Šotkovi a Honza Skála měl delší dobu pěšce víc.
Marek vybojoval remízu, ale pak se papírové předpoklady začaly naplňovat. Jindra se přes heroický výkon nechal ošidit záludným mimozemšťanem, Vláďa podlehl po boji Šimůnkovi a nakonec padl i Honza, který zkazil koncovku, kterou Petr dlouho nevěděl jak vyhrát.
Já jsem se na závěr protrápil s Palošem k remíze ve věžovce. Předtím mne Paloš sice přehrál, ale v časovce nedokázal využít výhodu, na což jsem reagoval tím, že jsem to zmršil sám. Prostě jsme si ani jeden vyhrát nezasloužili.
A závěr? Díky všem zúčastněným za bojovnost. K žádnému z vás, kdo jste přišli, nemám žádnou výtku. Jednu chvíli jsem začínal věřit, že ty namachrované ligouše udržíme, ale to bylo jen na chvilku. Líně postavily sestavu dle soupisky 1-8, navíc vytáhli z díry i Alfa. A u nás? Každá individuální remíza byla úspěchem. Šanci na výhru bychom měli v nejsilnější možné sestavě, ale tu nepostavíme nikdy, protože k tomu není vůle u značné části hráčů. Prostě před týmem dostávají přednost jiné věci, někdy důležité, jindy malicherné. A o tom to bohužel je.

Ale co, až se upoceně a s odřenýma ušima Líně zas vyškrábou do ligy, narazí na ŠAKAL A, který je v rozhodujícím zápase pošle zase dolů k nám a ještě jim u toho bude Papoušek radostně kokrhat..

Wlk

PS: Tedy vlastně k vám jednu výtku mám – vy plzeňští hajzlové a auty – člověk by za šachovnicí nechal duši a vy jste mi všichni ujeli a nechali mne tam na pospas blechám a jiným kousavým potvorám! Nakonec mne naštěstí odvezl soupeř.